1. Na věky zřít tvou tvář,
to moje přání je,
v mé noci jasná je to zář
a hvězda naděje.
Já šel jsem světa kraj
a hledal domov svůj
a stále toužil najít ráj,
být s tebou, Pane můj.
Tobě blíž, tobě blíž,
být s tebou, Pane můj.
2. Tam k nebi zří můj zrak,
tam v moji otčinu,
a ptám se v touze, zdalipak
u Otce spočinu.
Až uslyším ten hlas:
„Hle, Pán náš kraluje,“
pak vejdu v zemi věčných krás,
v to město pokoje.
V zemi krás, domov můj,
v to město pokoje.
3. Jak mnohý bol a žal
už hřích mi připravil,
on z života mi radost vzal,
den ve tmu proměnil.
Však ty mne potěšíš,
zas vzejde slunce zář,
za ruku mou mne uchopíš
a spatřím tvoji tvář.
Pane můj, Králi můj,
chci spatřit tvoji tvář.
4. Na věky tvář tvou zřít
mně dopřej, Otče můj,
za tebou srdce touží jít,
mne k sobě přitahuj.
Jsi nejen útěcha,
jsi radost, štěstí mé,
vím, ruka tvá mne nenechá,
mne vede k slávě tvé.
Bože můj, Otče můj,
mne doveď k slávě své.